V Čechách, vyčerpaných husitskými válkami, se malá skupina věřících rozhodla naplnit myšlenky Jana Husa a reformovat církev. Inspirováni knihami Petra Chelčického, odmítali používat ve věcech víry jakékoli násilí a proto začali u sebe samých. Vytvořili uzavřenou skupinu žijící na venkově, daleko od měst a jejich svodů, řídící se pouze biblí a přísnými řády.
![](http://www.jbuo.cz/wp-content/uploads/2021/03/tiskarna.jpg)
Jejich čistý způsob života jim zjednával respekt a získával ochránce, sympatizanty a nové členy. Pod vedením Lukáše Pražského se oprostili od sektářských tendencí a začali rozvíjet vztahy s ostatními proudy v křesťanství, zejména s reformačním Německem. V té době už v čele Jednoty stál vzdělaný Jan Blahoslav a za středisko práce Jednoty zvolil z politických důvodů Moravu, zejména pak Ivančice. Odhaduje se, že na Moravě měla Jednota bratrská až 40 tisíc členů, tedy několik procent tehdejšího obyvatelstva. Proto byla i velká potřeba tištěné literatury, zejména výkladů víry a zpěvníků. Tajná tiskárna v Litomyšli byla po roce 1548 zavřena, stejně jako bratrský sbor. Hledalo se tedy nové místo pro tajnou bratrskou tiskárnu.
![](http://www.jbuo.cz/wp-content/uploads/2021/03/literky.jpg)
Od roku 1562 byla založena tajná tiskárna v Ivančicích, kde Jan Blahoslav plánoval vytvořit vzdělávací centrum pro mládež, tajnou univerzitu. Tiskařský lis a příslušenství propašoval z Polska ze Šamotul. Spolu s vybavením tiskárny přijeli i první tiskaři Václav a Zachariáš Solínové. Ti dělali práci sazečů, tiskařů a korektorů. Ke své práci potřebovali ještě řezbáře (bratrské tisky patřili kvalitou k nejlepším ve své době), který vytvářel rytiny pro titulní stránky, inciálky a další kresby a symboly. Postavám na obrázcích kreslil obličeje svých kolegů a osobností své doby, takže díky jeho práci víme, jak vypadali pracovníci tiskárny i tehdejší podobu Jana Blahoslava. Bratři si sami vyráběli literky (razítko s jedním písmenkem), odlité ze slitiny cínu a olova a sami si vyráběli tiskřskou čerň z popela. Papír nakupovali ve Velkých Losinách (u polských hranic), nedaleko Šumperka.
![](http://www.jbuo.cz/wp-content/uploads/2021/03/kancional.jpg)
Vázání knih do kožené vazby nebylo běžné, protože bylo velmi drahé, dovolili si ho jenom bohatí čtenáři. Běžní lidé si kupovali nesešité potištěné stránky srovnané za sebou. I tak byly knihy velmi drahé, výtisk Kralické bible v té době měl stejnou hodnotu jako stádo 120 ovcí. Mezi nejvzácnější tisk vzniklý v Ivančicích patří Ivančický kancionál, bohatě ilustrovaný zpěvník s notovým zápisem.
V Ivančicích se tiskárně mezi bratry říkalo tajným označením „ostrov zahrad“, ale po čase se stalo umístění tiskárny veřejným tajemstvím, olomoučtí jezuité po tiskárně pátrali a tak bylo nutné hledat nový úkryt. Ten nabídl na své tvrzi v Kralicích nad Oslavou bratrský šlechtic Jan ze Žerotína. Spolu s tiskařským lisem se do Kralic přesunuli i tiskaři a velká knihovna, sloužící překladatelům bible.
Mnozí členové Jednoty studovali na zahraničních univerzitách. V Německu tehdy působil velký reformátor Martin Luther, který v době svého uvěznění věnoval čas překládání bible do rodné němčiny přímo z původních jazyků (řečtina, hebrejština). V Čechách tehdy existovaly překlady bible do češtiny, vždy ale vycházely z katolického latinského překladu, takže šlo vlastně o překlad z překladu. Nejrozšířenější takzvanou husitskou biblí tohoto druhu byla bible vydaná Janem Melantrichem.
Jednota bratrská se rozhodla shromáždit učence, odborníky na hebrejštinu, řečtinu ale i milovanou češtinu (sám Blahoslav vydal českou Gramatiku). Ti v Ivančicích začali s překladem. Nový zákon už dříve z původních jazyků přeložil sám Blahoslav, ale Nový zákon představuje jen jednu šestinu z celé bible. Bratři se rozhodli postupně vydat bibli celou, v šesti dílech, odtud i název Šestidílka. Jednotlivé díly vycházeli od roku 1579 až 1594 v nákladu asi 2000 výtisků. Když byl hotov celý překlad, vyšly i dvě vydání celé kralické bible v jednom svazku, tzv. Jednodílky, poslední jednosvazkové vydání je z roku 1613. Bible je opatřena mnoha překladatelskými poznámkami, vysvětlivkami, odkazy a rejstříky. Vedle textu je i prostor, kam si mohl čtenář dělat vlastní poznámky. Vedle toho byly bible doplněny krásnými řezbami (titulní stránky, iniciály, tituly, ozdoby…). Všechen text je navíc pečlivě zarovnán do bloku a obsahuje velmi málo chyb. Bible byla mimo jiné i mistrovským dílem češtinářským. Po následující čtyři století, kdy žil český národ pod habsburskou nadvládou, byl studnicí ryzí a bohaté češtiny. Ani konkurenční katolické vydání bible svatováclavské se nemohlo s dokonalostí Kralické bible poměřovat
![](http://www.jbuo.cz/wp-content/uploads/2021/03/lis.jpg)
Po bělohorské porážce musela Jednota bratrská odejít do exilu, novým centrem Jednoty bratrské se stalo polské Lešno, tam se vydal na další pouť i tiskařský lis a knihovna, nyní již v péči biskupa Jednoty Jana Amose Komenského a vydávala především jeho spisy. Při požáru Lešna r. 1656 shořela celá knihovna i bratrská tiskárna. Během své stoleté existence vydala přes 200 tisků.